Letošní narozeniny slavím úplně nečekaně v Indii. Myslela jsem, že budu celou zimu doma na svém milovaném Lesvosu, ale místo teplého čaje a rozžhavených kamínek, potím se v horkém indickém klimatu.
Jednu půlroční cestu Indií už mám za sebou a podobně, i tato letošní, je naplněna hodně namixovanými pocity a emocemi, zkušenostmi a zážitky.
Indie je krásná, barevná, ale také syrová, hlasitá a na první pohled i krutá.
Indie je sama o sobě celý svět a vždy vás naplno pohltí.
Obyvatelstvo Indie se stále dělí na varny, kasty a podkasty. V dneším moderním světě každá část Indie řeší toto rozdělení jinak a vyvolává tak mnoho nejasností. Mezi kastami jsou obrovské rozdíly. S rostoucí ekonomikou Indie narůstá i množství bohatých až velmi bohatých Indů, kteří se rádi podobají západu. Nosí krátké (pro Indy netypické) oblečení, mají nadváhu a rekreačně cestují.
Milují svou zemi a tak 99% jejich cest je právě po Indii a pravděpodobně okolo 90% turistů v Indii jsou právě Indové. A tak nás bělochy už vlastně vůbec nepotřebují 🙂
Jednou z mých letošních destinací byly Andamanské a Nikobarské ostrovy, které leží daleko od Indie v Bengálském zálivu a jen okolo 100km pod Barmou. Je zde skoro 600 ostrovů, z toho 36 obydlených, ale jen 9 je přístupných pro turisty. Na ostatních stále žijí původní kmeny. .
Tyto ostrovy jsou rájem plným krásných bílých pláží, tyrkysové barvy moře a husté, rozmanité džungle.
Bohužel z jiné strany ostrova to může vypadat i takto:
Ale zpět k přírodním krásám, které jsou v Indii opravdu dechberoucí.
Mými nejoblíbenějšími (pokud to tak vůbec můžu říct) jsou stromy nazývané Banyány. Tyto stromy jsou národními symboly Indie a žijí 200 až 500 let. Banyan však také představuje „věčný život“ (eternal life), protože má stále se rozšiřující větve a takzvané vzdušné kořeny, které vyrážejí z větví a spouští se dolů do země.
Další unikátností je, že banyán má vztah s určitým druhem vosy, která se s ním vyvinula a může ho opylovat. A pozor největší Banyan, který se nachází poblíž Indické Kalkaty pokrývá okolo 14500 metrů čtverečních půdy!
Tento obrázek jsem nepořídila já, nikdy se mi totiž nepovedlo vyfotit banyán tak, aby bylo vidět, jak je mohutný…
Objevování přírodních krás je ta příjemnější část cesty po Indii. Ale ani na krásných ostrovech pravé Indii neuniknete.
Co to znamená?
Putováním Indií vždy vyplouvají na povrch témata, která je nutné zpracovat a následné zkoušky kontrolující zda zpracovaná opravdu byla. Jedním z mých velkým témat tentokrát bylo přijmutí světa takového jaký je, se svými krásami i krutostmi. Ano dualitu světa o které se hodně mluví.
Těžce nesu když vidím zvířata v zuboženém stavu a to je něco, co v Indii potkáváte na každém kroku. Musela jsem s tím hodně pracovat, aby mě to nestáhlo dolů do stavů lítostí a smutků… Při každé příležitosti jsem schovávala zbytky jídla a nosila je psům.
Mým nejsilnějším zážitkem bylo setkání s malinkým na kost vyhublým štěňátkem, které jsem našla vedle luxusního rezortu. Bylo tak hubené, že se málem neudrželo na nožičkách. Krmila jsem ho a ono se na mě podívalo obrovskýma očima, ve kterých jsem viděla tolik vděku a lásky, že se to ani nedá popsat.. Jako bych ty oči znala…
Přijmutí toho, že to prostě tak je, je pro mě nesmírně těžké..
Co ale mohu udělat?
Můžu něco změnit?
Odpověď jsem dostala o pár dní později, když jsem krmila jiná štěňátka jogurtem a Ind stojící opodál se svým masala chai (čaj s masala kořením, cukrem a mlékem, který Inové pijí i několikrát denně) mě pozoroval, pak šel ke stánku, koupil sušenku a rozlomil ji psům. A to mě fakt zahřálo u srdce.
Že jedna sušenka nic nezmění?
Změní minimálně postoj, který tento Ind má.. pomalu… krůček po krůčku.
Já osobně to dělám, protože je to moje přirozenost a nemusím o tom vůbec přemýšlet. Naopak když se to snažím nedělat, jdu proti sobě a okamžitě se necítím dobře.
Je jedno jestli je to o štěněti či dítěti.. žijeme tu všichni spolu a jsme jedno, což znamená, že cítíme vzájemnou empatii a podle toho se také k sobě chováme. A já věřím, že toto pocítí dříve či později každý…
Co si z této cesty odnáším? Větší sílu přijmout svět takový jaký je, ale s větší nadějí, že změna je možná a vlastně neustále probíhá a ještě otevřenější srdce pomoci tak, jak jsem toho schopná a jak je to pro mě přirozené..
„Buď sám tou změnou, kterou chceš vidět ve světě.“
Mahátma Gándhí
Jsem nutriční teraputka s celostním přístupem. Zaměřuji se na rovnováhu těla, duše a mysli, za pomoci vyvážené, nutričné bohaté stravy a prospěšného živnotního stylu. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu..